profesní a odborové svazy při ČMKOS
novému vedení Ministerstva kultury ČR
1. Zachování sociálního dialogu na úrovni MK ČR
2. Výrazné zvýšení prostředků na kulturu ze strany státu
3. Zachování a upevnění zaměstnaneckých poměrů, rozvoj personálních kapacit v kultuře
4. Zvyšování platů
5. Posouzení fungování příspěvkových organizací vs. nová právní forma kulturních institucí
6. Status profesionálního umělce
7. Národní plán obnovy a investice do infrastruktury v oblasti kultury
8. Posilování významu kultury a veřejné kulturní služby, zákon o kultuře
9. Ochrana kulturního dědictví a dodržování mezinárodních závazků ČR
10. Knihovny a muzea
-
Zachování sociálního dialogu na úrovni MK ČR
Páteřním poradním orgánem v resortu by měla nadále zůstat Pracovní skupina RHDS ČR pro kulturní otázky. V této platformě je v rámci dohodnutých a aplikovaných pravidel zahrnuta reprezentativní většina zástupců nejen „zřizované“, ale i „nezřizované“ kultury, zástupci zaměstnanců (v rámci profesních a odborových svazů) a zástupci zaměstnavatelských subjektů. Všechny zásadní otázky týkající se rezortu kultury by měly být i nadále primárně a s dostatečným předstihem projednávány s tímto orgánem, všechny připomínky sociálních partnerů by měly být řádně a včas vypořádány.
-
Výrazné zvýšení prostředků na kulturu ze strany státu
Většina záměrů MK ČR a závazků státu vůči kultuře není realizovatelná bez výrazně vyšší finanční podpory. A to ať jde o obecné nebo dílčí teze a koncepce vycházející ze Státní kulturní politiky, dlouhodobé proklamace o zlepšení podmínek odměňování zaměstnanců v kultuře a posílení lidského potenciálu v oboru, nebo o realizaci technického rozvoje a udržování památek. Nárůst prostředků vynakládaných státem musí být explicitní, pouhé teze a léta se opakující proklamace o postupném navyšování výdajů státního rozpočtu na kulturu na úroveň 1 % nestačí. Aktuálně – poslední dva roky utrpěla kultura výrazné ekonomické ztráty. Patří mezi nejpostiženější obory, na které negativně dopadly a dopadají vládní protiepidemická opatření, která je třeba finančně kompenzovat odpovídající státní podporou.
-
Zachování a upevnění zaměstnaneckých poměrů, rozvoj personálních kapacit v kultuře
„Koronavirová“ krize prokázala, jak zásadní je pro stabilitu celého oboru existence zaměstnaneckých poměrů. Naopak jako vysoce rizikový a sociálně nevýhodný se ukázal systém, kdy jsou pro potřeby kulturních institucí pravidelně najímáni lidé jako OSVČ. Tato praxe, na hraně „švarcsystému“, tedy protiprávního zastírání faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou, je pro oblast kultury nepřijatelná a v mnoha ohledech nebezpečná, hlavně z pohledu sociálního zabezpečení výkonných umělců. Nová vláda a MK ČR by měly podporovat zvyšování kapacit lidských zdrojů v kultuře právě na základě zaměstnaneckých poměrů, především na úrovni zřizovaných institucí státu a samospráv. MK ČR musí usilovat o podporu rozvoje zaměstnaneckých kapacit v oblasti kultury, zejména ve zřizovaných institucích, které se věnují naplňování veřejných služeb v oblasti péče, uchovávání a prezentace kulturního a přírodního dědictví nebo naplňování veřejných služeb v oblastech celoživotního vzdělávání a volnočasových aktivit obyvatel, tj. těch funkcí a oborů kultury, které mají významný potenciál absorbovat zaměstnance rozmanitých profesí, ohrožených restrukturalizací našeho hospodářství v důsledku digitalizace, robotizace a umělé inteligence. Podmínkou naplnění tohoto potenciálu je alokace finančních zdrojů nezbytných pro vytváření nových pracovních míst.
-
Zvyšování platů
Jedním z nejdůležitějších úkolů nového vedení MK ČR je nastartování růstu platů v kultuře. Odborové organizace v době „koronavirové“ krize de facto rezignovaly na vytváření většího tlaku na růst mezd a platů. Nyní však vstupujeme do období, které už v kultuře nedovoluje výši reálných mezd a vážné ohrožení životní úrovně zaměstnanců ignorovat. Ze statistiky MF ČR – ISP za 1. pololetí 2021 vyplývá, že zaměstnanci kultury jsou nejhůře placenými zaměstnanci veřejné služby a správy. Vyloučení zaměstnanců kulturních institucí z okruhu těch, jimž budou v roce 2022 platy navýšeny, očekávaná vysoká míra inflace a zvyšování cen energií propad příjmů zaměstnanců v kultuře ještě dále prohloubí - jejich reálné příjmy nedosáhnou ani úrovně loňského roku. Dlouhodobým důsledkem takového přístupu k odměňování zaměstnanců v kultuře pak je a bude další rozevírání nůžek v platové sféře a ztráta konkurenceschopnosti kultury na trhu práce.
-
Posouzení fungování příspěvkových organizací vs. nová právní forma kulturních institucí
Záměru nového vedení MK ČR vypracovat a předložit zákon umožňující novou právní formu kulturní instituce, by měla předcházet odborná analýza výhod a nevýhod fungování stávajících příspěvkových organizací v kultuře provedená v součinnosti se sociálními partnery. Jakýkoliv zásah do stávající legislativy by měl vycházet z tohoto posouzení, především pak z připomínek a zásadní dohody sociálních partnerů. Již několik let trvající diskuse na toto téma i zkušenosti z praxe však ukazují, že samotné legislativní úpravy (samotná změna právní formy) nemohou bez navýšení finanční podpory (navýšení příslušné kapitoly státního rozpočtu a navýšení výdajů na kulturu v rozpočtech územních samosprávných celků) fungování kulturních institucí nijak významně zlepšit. Hlavním problémem kulturních institucí v ČR není jejich právní forma, ale nedostatek financí v kultuře alokovaných. K vyřešení nejpalčivějších otázek fungování kultury by v mnoha případech dostačovalo zajištění víceletého financování, které vláda ve svém programovém prohlášení navrhuje prosazovat v jiných oblastech jako je sport, obrana nebo zdravotnictví a sociální služby.
-
Status profesionálního umělce
Dlouhodobé omezení kultury, tím i činnosti OSVČ v kultuře v době pandemie, ukázalo na potřebu vymezení tzv. statusu umělce. Definice statusu umělce by měla obsahovat dva základní aspekty – prvek vzdělání a dlouhodobého ekonomického potenciálu daného umělce. Na základě obdobných podmínek funguje podobný institut například ve Francii. Definice „umělce“ s příslušnými daňovými a jinými nároky nemůže být bez limitů odborné kvalifikace nebo dlouholeté praxe. Definice výkonného umělce v autorském zákoně není pro institut statusu umělce vhodná, neboť autorský zákon chápe výkonného umělce jen jako nabyvatele majetkových práv k dílu nebo provedení, kdy zdaleka nemusí jít o profesionálního umělce. Bohužel především v oblasti herectví se projevuje dlouhodobě špatně nastavená koncepce uměleckého vzdělávání, kdy na pracovní trh míří velké množství absolventů nejen tradičních, kvalitních a prestižních škol, ale také množství absolventů různých soukromých vyšších odborných škol a kurzů. Z tohoto systému se generují pouze jednotlivci odpovídající požadavkům a standardům tak, aby se uplatnili v oboru. Nekvalitní absolventi naopak přispívají k dumpingovému nastavování ceny práce s pochybným výstupem. Je nezbytné, aby nastavení podmínek pro udělení statusu profesionálního umělce tyto skutečnosti reflektovalo.
-
Národní plán obnovy a investice do infrastruktury v oblasti kultury
MK ČR by se mělo zasadit, aby prostředky Národního programu obnovy mohly využívat ve velké míře i zřizované instituce státu a samospráv. Ať jde o podporu výstavby koncertních sálů, divadel, knihoven apod., nebo o realizaci dílčích projektů určených pro digitalizaci. Právě kulturní infrastruktura je v ČR dlouhodobě zanedbaná, např. ve srovnání s Polskem. Pokud pravidla EU umožňují z velké části samotné České republice v rámci NPO určit nastavení pravidel čerpání, pak by měly být vytvořeny nástroje a postupy pro posílení a zlepšení zázemí již dnes existujících institucí.
-
Posilování významu kultury a veřejné kulturní služby, zákon o kultuře
MK ČR musí usilovat o zvýšení významu veřejných kulturních služeb, mj. i s ohledem na novou zkušenost, kterou kulturní instituce, jejich zaměstnanci a veřejnost učinili v uplynulých dvou letech poznamenaných pandemií koronaviru a absencí kultury v našich životech. Musí podporovat zvyšování role kultury při rozvoji kreativity jako nezbytné podmínky pro další vzestup kvality života české společnosti a zároveň jako podmínky úspěšných řešení na poli vzdělávání, restrukturalizace naší ekonomiky a při rozvoji nových informačních a komunikačních technologií. Definování aktuálního postavení kultury v současné společnosti nejlépe poslouží nový zákon o kultuře, který by jako východisko kulturních služeb a postavení kultury měl předcházet jiným (dílčím) legislativním úpravám.
-
Ochrana kulturního dědictví a dodržování mezinárodních závazků ČR
MK ČR musí posilovat vědomí, že chránit kulturní dědictví a rozvíjet moderní způsoby jeho zpřístupnění znamená disponovat nejen udržovanými nemovitostmi, ale zejména dostatečnými personálními kapacitami různých úrovní kvalifikace; musí proto usilovat o to, aby potřeba institucí v této oblasti nebyla neustále zpochybňována a pracovní místa na základě nekvalifikovaných rozhodnutí rušena. Na vládní úrovni se zástupci MK ČR musí zasazovat o dodržování mezinárodních úmluv UNESCO a dalších, jejichž signatářem je i ČR, a to zejména v souvislosti s novelizací stavebního zákona, který je v řadě ustanovení s těmito dohodami v rozporu, a také při jednáních o nové podobě památkového zákona.
-
Knihovny a muzea
Jedním z hlavních cílů Státní kulturní politiky je zvyšování dostupnosti a přístupnosti kultury. Tento cíl by však neměl potlačit základní aktivity a veřejné služby v paměťových institucích, které mají těžiště v rozvoji, odborné správě a odborném zpracovávání a zpřístupňování svěřených sbírek nebo knihovních fondů. Bohužel k potlačování právě těchto aktivit v současnosti často dochází. Kvalifikovaná místa kurátorů sbírek, knihovníků, ale i edukátorů v kultuře jsou rušena a nahrazována pozicemi např. pro PR a marketing, které v minulosti sice v těchto institucích chyběly, nyní však dochází k opačnému extrému, kdy jsou takovéto pracovní pozice zřizovány na úkor a v neprospěch plnění odborné role paměťových institucí. Obor knihovnictví je často redukován jen na komunitní funkce a tím je prakticky diskvalifikována specifická vzdělávací (včetně VŠ) a informační role knihoven v naší zemi (kterou zvýraznila i současná protipandemická opatření), a to zejména v souvislosti s diskusemi o znalostní společnosti, o společnosti 4.0 a úloze knihoven v rozvoji vědy a transferu znalostí.
15. 2. 2022
Jiří Dokoupil, prezident Unie orchestrálních hudebníků ČR
Anna Machová, předsedkyně OS pracovníků kultury a ochrany přírody
Richard Rokos, Unie – odborový svaz profesionálních zpěváků ČR
Ondřej Kepka, prezident Herecké asociace
Iveta Bergerová, předsedkyně OS pracovníků knihoven
Renata Soudná, předsedkyně OS pracovníků kulturních zařízení
